“Znáte tu rovinatou krajinu kolem Labe, které se líně převaluje v mělkých meandrech mezi vlnícími se lány obilí kradoucími sluneční zlato, krajinu se zelenenými palouky při krajích borových lesů jak z pohádky o dobrých princeznách? Už jste někdy viděli, jak se celá scenérie promění v zimě? Holá tmavá hnědá země se jakoby krčí zimou mezi ostrůvky přemrzlého sněhu. Na stromy bez listí vzpínající svá ramena k nebi bez slunce se slétají havrani ke krátkému nočnímu odpočinku, borovice proplétají tiše své větvě, voda v řece zfialoví a otevřenými pláněmi se hvízdavě prohání vítr.” (Pohádky na všední den. V. Klontza-Jaklová, Nymburk 2005) To je Nymbursko, ale pokud jste u nás nikdy nebyli a nebo přehledná rovina není vaším šálkem čaje, pak si určitě s pousmáním vybavíte Bohumila Hrabala a jeho Postřižiny nebo Slavnosti sněženek. ...případně lahodné postřižinské pivo. V proudu času zde mnoho spisovatelů našlo inspiraci. Ale nejenom to, z Nymburka, z malebného kdysi královského města na Labi, řada literátů pochází, mnoho spisovatelů zde žilo a také v současnosti se literatura v Nymburce pěstuje s nadšením a vervou. Literárnímu Nymburku se intenzivně věnují žáci místních škol, bývá to jedna z obávaných maturitních otázek. Nymbursko nemohl obejít ani V. Kovařík ve svých v Literárních toulkách po Čechcách (Albatros 1977). Toto rozsáhlé téma si rozhodně zaslouží soustavné studium i prezentaci. Vždyť i dnes dosud neznámé skutečnosti vycházení najevo.
A proto přejeme příjemné nekonečné toulky literárním Nymburem i v nymburskou literaturou.

Tato stránka vznikla jako součást výuky literatury na stření odborné škole „Stravon“ v Nymburce pod vedením Mgr. Věry Jaklové. Autory většiny příspěvků jsou studenti této školy.

středa 18. dubna 2012

POVĚSTI O NYMBURCE (z Tuzarovy Truhlice)



Uvedené posvěsti jsou citovány  z tohoto svazku

HÁJKOVA POVĚST O ZALOŽENÍ MĚSTA NYMBURK

Léta 779. Vícemil, syn někdy Mnohoslavouv z Oskořínu, byl člověk v tom kraji vzácný a mnohú maje čeleď. Ten sám osobně s některými služebníky častokrát vycházeje, místa příhodného ku stavění města za dlouhý čas hledal, až jednoho dne přišel na jedno přívrší nedaleko Labe řeky, kdež veliká lauže v lese a v té mnoho divokých sviní se kálelo. To místo pilně opatřiv, tu hned při té lauži kázal mnoho dříví posekati a široků obrubu dosti vysokú jako město udělati a mnoho domuov mnoho dřevěných nadělati a lidmi je hned osazoval. Vícemílov město aby to (aby) jmenováno bylo, rozkázal. Ale obyvatelé ti, kteříž tu zůstali, vidúce, ty svině divoké častokrát se v tom kališti chtíce se tu brodili navracovaly, Sviní Brod to město jmenovali. Potom pak po dlúhém času byli se toho města Němci (je oblíbivše) zmocnili a Nymburg jemu jméno dali. 
Hájkovu kroniku pokládáme dnes již za nedůvěryhodný pramen informací.
V některých písemných pramenech Nymburku se též říká ''město červené'' podle hradeb z červených cihel.

STARÁ NYMBURSKÁ RYBÁRNA

Stará nymburská rybárna, drobná chaloupka, dosud stojí na břehu bývalého starého labského ramene pod hradbami. Roku 1737 prodala nymburská obec pusté místo za městskou fortnou na levé straně, nalézající se hned vedle staré vinice a zahrady děkanství, Jiříku Bolenovi. Ten tam postavil malý domek-rybárnu. Po rodině rybářů Bolenů prý dostala jméno ušlechtilá a překrásná ryba bolen, která se vyskytovala v labských vodách ve velké hojnosti.

NA SPRAVEDLNOSTI
Na Zálabí je místo, kde v dobách, kdy mělo královské město Nymburk právo souditi hrdelní zločiny, byla vykonávaná spravedlnost-popravy. Toto místo slulo a sluje dosud Na Spravedlnosti. Je to vyvýšenina nad Bělidly, proti bývalému ostrovu komárenskému, zvanému Pták. Ono místo vzbuzovalo u nymburských obyvatel respekt, neb se k němu pojilo mnoho pověstí a bajek a za nocí se tam nikdo zbytečně netoulal.

POVĚST O SUCHÉ LÍPĚ
V městském hradebním příkopě odedávna rostla mohutná lípa. Věkem však uschla a torzo stromu stálo dál dlouho v příkopě. Mezi lidem se tradovalo, že až se mohutná suchá lípa znovu zazelená, všichni cizinci a nepřítelé země hromadně odtáhnou z Čech.

O KATOVI HENZLINOVI
Mezi lidem se udržela pověst, že na parkáně, kde dosud stojí prastará budova katovny, plouží se za temných nocí postava v bílých přiléhavých nohavicích a černé haleně. Hlavu má zarytu rudou kápí s otvory pro uhrančivé oči, na nohou má obuty starodávné boty-škorně s dlouhými špicemi. Na rameně nosí starý, dlouhý, rzí pokrytý meč. Je to prý duch ukrutného městského kata Henzlina, který zloděje, mordýře, ale i lapky krutě trápil ve starobylé věži Hřici a pak na městském popravišti za městem podle práva popravoval. Bohužel však i poctivé sedláky, kupce i kramáře, kteří do města na trh přijeli, lákal do mučírny ve věži Hořici a tam je mordoval a olupoval o peníze, ba i o šaty. Za takové zlé skutky byl černým andělem sražen z nebe a jeho duch bude na věky blouditi po parkáně a hradebním příkopu.


LES BABÍN
Vojsko Jana Žižky z Trocnova obléhalo roku 1425 dobře opevněné město Nymburk. Všechny lsti a bojová umění selhávaly a husité nemohli město dobýt. Stará baba, která bydlela před městskými hradbami v nuzné chalupě, nabídla však hejtmanovi husitských vojsk pomoc. Za velkou odměnu ve stříbře prý ukáže vojákům cestu v hradbách. Husity pak zavedla stokou ve hradebním příkopě do města. Po jeho dobytí se ihned baba hlásila o slíbenou odměnu. Žižka však dal proradné babě nalíti do krku roztavené stříbro a dal pak její bezduché tělo vystřeliti prakem za městské hradby. Baba dopadla až do nedalekého lesa za městem, který s eprý od té doby nazývá Babínem.


SMRT BOČKA Z KUNŠTÁTU
Hynek Boček z Kunštátu, pán na Poděbradech, bojoval ještě v bitvě u Ústí nad Labem na straně táboritů. Avšak, jak to bývá, pro nějakou nesrovnalost se s nimi záhy ve zlém rozešel. Husitská vojska chtěla za to Hynka potrestat a dobýt jeho přepevný hrad na Poděbradech. Přes všechny vojenské zkušenosti a bojovou techniku ani po třech nedělích obléhání husitská vojska poděbradského hradu nedobyla. Pan Boček chtěl své nymburské sousedy potrestat za to, že jsou stále ve spojenectví s tábority. Nymburk však byl dobře opevněné město, s dvojitou hradbou a branami, které dobře chránili vztupy do města. Musel se tedy uchýlit ke lsti. Nechal svůj zbrojný oddíl v záloze nedaleko městských hradeb a sám jen se svým písařem vjel na koních do dosud otevřené Bobnické brány. Měl za to, že nebude pro něho žádnou překážkou pobít její obránce. Právě v tu dobu nabírala chasa ze sladovny vodu z přilehlého hradebního příkopu. Muži si všimli ozbrojených jezdců, kteří právě vjeli do brány, ale i houfu dalších ozbrojenců čekajících v dáli. Spolu s brannými okamžitě spustili mohutnou železnou mříž v bráně a nebojácného pana Bočka zajali a ubili ho téměř k smrti. Svou udatnou duši urozený pán vypustil zanedlouho na svém rodném hradě v Poděbradech.

 Stalo se to prý 16. října 1426. Tuto tragickou událost připomínal dlouho v bobnické bráně do kamene vytesaný kříž. Po zbourání brány v roce 1884 se kámen s křížem dlouho povaloval na městském dvoře, odkud ho někdo později vzal a použil na stavbu mostku pro vjezd na pole (snad prý na hořátevské silnici)

PŘELUD V RADNIČNÍ SÍNI
Ve starobylé radniční síni, v renesanční budově na náměstí se podle pověsti zjevoval záhadný a tajemný přelud. Ve vysokém výklenku na bílé omítce se objevoval tmavými barvami namalovaný portrét muže. Byla to prý podobizna nespravedlivě odsouzeného Petra Smila z Vrabova, který kdysi zastupoval funkci městského písaře. Petr byl písařem poctivým a vždy mu šlo o blaho města. Nestrpěl různé machinace a podvody, kterých se dopouštěli městští radní. Pravdivý zápis v městských knihách mu byl nade vše-odmítal zapisovat to, k čemu obec nesvolila. Královský podkomoří se dozvěděl o nepravostech, které se děly na staré nymburské radnici a chystal se přijet do města na kontrolu. Písař Petr na nátlak radních měl v knihách některé nepořádky opravit tak, aby kontrola na nic nepřišla. V pondělí Velikonoční, ačkoliv nikdy v tento den městská rada nezasedala, byla tentokráte svolána. Městský písař se musel rovněž dostavit. Páni byli zneklidněni, neboť jen poctivý písař Petr mohl panu podkořímu podat pravdivé údaje svědectví. Městští radní falešně obvinili Petra, že on je ten, co krade obecní peníze, zatím co písař argumentoval, že mnoho obecních peněz prohýřili konšelé při pitkách v radním mázhausu. Petr stále se urputně bránil křivému nařčení, a proto ho radníihnedzbavili písařské funkce, knihy zabavili a usvědčující listiny zničili. Petra pak zavřeli do věže. V noci byl písař Petr radními odsouzen k smrti, neboť jen tak mohl být odstraněn nepohodlný svědek. Ještě oné temné noci byl v železech nešťastný Petr vyveden z radnice přes rynek a Pražskou branou na městský parkán. Tam byl uprostřed hluboké noci městským katem sťat.


SMRT RYCHTÁŘOVA
V domě Václava Hlavy z Kyršfeldu bydlil rychtář, který odsoudil k trestu smrti nevinného muže jménem Kohout. Před popravou za městem na městském popravišti zvolal odsouzený: ,, do roka a do dne se shledáme !´´ Po roce pořádal rychtář ve svém domě honosnou hostinu. Kuchař přinesl na stůl dozlatova upečeného kohouta, kohout na míse náhle obživl, hlasitě zakokrhal a tu rychtář klesl za stolem mrtev k zemi.

ROHOVLÁDŮV KŘÍŽ
Roku 1428 táborité spolu se svým vůdcem Janem Hvězdou z Vícemílic obsadili město Nymburk. Při tom zajali místního faráře Jiřího Rohovlada i jeho kaplana. Oba totiž dosud schvalovali zavrhované svátosti. Spoutané kněze husité zabednili do vysmolených dřevěných sudů a odvezli je do míst za městskou bránu, odkud vedla cesta do Prahy.Tam již byla připravena hranice suchého dříví, na kterou husité navalili sudy s oběma nešťastníky na hranici a potom ji zapálili. Na místě popravy obou kněží se v pozdějších dobách v noci často ukazovala světla a byly po dlouhou dobu slyšet lahodné písně zpívané anděly. V místě popravčí hranice pak prý dlouho nerostla tráva a dobytek, který procházel kolem, na kolena padal. Městská brána stojící nedaleko popravního místa, byla prý pak na památku umučeného kněze Jiřího Rohovláda zvána Svatojirskou.(Byla zbořena roku 1885). v místě ohnivé hranice byl postaven litinový kříž.
 
Dům u Černého orla 
ELIŠKA PŘEMYSLOVNA V NYMBURCE
Starý historický pramen uvádí (Pulkavova kronika a místní tradice), že po zprávách dne 28.května 1310 mělo Elišce od krále hrozit nebezpečí, proto uprchla se svými nejvěrnějšími služebníky a příbuznými do královského města Nymburka. Starý rybář ji v noci převezl i s jejími oddanými na druhou stranu Labe do staré rybárny. Tam vešla nejdříve v přestrojení za starou ženu. z rybářova příbytku pak byla uvedena do města slavnostně v hojném průvodu místních hodnostářů. Purkmistr a konšelé Elišce vřele nabídli pohostinství a útulek v městě. Královna byla prý ubytována až do 29.června 1310 na rynku v měšťanském domě č. p. 42 (zvaného též u Černého orla)

Výběr a přepis pověstí (z knihy Tuzar, B. 2009: Truhlice pověstí a starých příběhů Středního Polabí) studenti SŠ Stravon.
Foto: archiv VKJ.

Žádné komentáře:

Okomentovat